Místo vánočních příprav ....

Místo abychom vymýšleli jaké cukroví upéct, bouráme kuchyň. Vysnila jsem si před několika měsíci kuchyň a nyní se mi pomalinku polehounku plní sen ve skutečnost.

Můj sen by měl vypadat takto:

Ale zatím to u nás vypadá takto:

 Hrozný nepořádek :-( myslete na mě, ať to je brzy hotové. Těšte se na fotečky nové kuchyně :-) Nemůžu se ji dočkat :-)

Hezký den Leňule

Veliké změny

Vítám vás milí čtenáři a předem se omlouvám za slohové cvičení :-/

Dlouho jsem přemýšlela jestli to sem psát, či ne, ale potřebuji je vypovídat, stále mi leží na srdci několik změn, které se mi přihodili v poslední velmi krátké době.

V červnu 2013 se mi splnilo mé vélké přání a dostala jsem se zpátky na prodejnu Jamall do Hradce Králové, ale ne jako prodavačka, ale jako zástupce vedoucího prodejny, což byl úplně nový člověk ve firmě a já mu věřila, že dokáže prodejnu zvednout a dát ji zpět to jméno, co měla. Bohužel jsem se již v prvním měsíci velmi spletla. Nicméně tento člověk na přelomu léta a začátku školního roku odešel a já se KONEČNĚ stala vysněnou vedoucí prodejny v HK. V té době jsem měla na starosti dvě prodejny - Dobrušku (kde jsem se učila sama vést prodejnu s nábytkem, upravila ji podle mých představ a v rámci povolených možností a snažila jsem se tam dělat zajímavé obchodní příležitosti) a Hradec Králové (což je mnohem větší prodejna a můžu se zde více rozvíjet - je tam více možností).

V září jsem byla také přijata na ČZU na navazující studium - další možnost splnění dalšího snu, být Ing. Společně s kamarádkami jsme začaly studovat. Bylo to ze začátku zajímavé, těžké a chaotické. Nejtěžší bylo zkloubit práci - vedení dvou prodejen (na jedné se lidé stále učí, jelikož jsou nováčci) a školu a osobní život. Vždy se mi vše dařilo, ale najednou přišel zlom .... už to nešlo tak jako dřív, do školy mi vždy stačilo si učivo přečíst tak dvakrát či třikrát a nyní ne ... poprvé jsem neudělal zkoušku na první pokus, a to mě opravdu ranilo. Na to v práci na mě přišla stížnost, jelikož jsem nedodala návrch kuchyňské linky v domluvený termín a už mi začalo připadat, že se mi vše začíná bortit.

Poslední týden v listopadu jsem musela vyklidit prodejnu v Dobrušce a ukončit její provozování. Její vyklízení bylo pro mě velmi psychicky náročné, protože tam začala moje kariéta v mé práci, která je pro mě zároveň koníček. Na této prodejně jsem se naučila prodávat nábytek, začala jsem tam poznávat svět nábytku jako brigádnice. Díky Lenče U. jsem poznala kouzlo navrhování kuchyňských linek atd... Chytlo mě to za srdíčko a sen ze střední školy "BÝT ÚČETNÍ" byl náhle fuč!!! Po dlouhé cestě po prodejnách řetězce Jamall jsem se vrátila do Dobrušky jako vedoucí, další splněný sen. A nyní prodejna v Dobrušce není a moje práce je jinde.

V sobotu 30.11. po týdnu vyklízení jsem odjela na konzultaci EKONOMETRIE do školy, kde jsem zjistila, nebo si spíše uvědomila, že na této škole nemám co dělat. A paní profesorka mi to také naznačila. O přestávce jsem se zbalila a odešla s rozhodnutím studium ukončit. Zbytek soboty a celou neděli jsem se stále snažila o tom doma se všemi mluvit, s mamkou, taťkou, přítelem a nikdo z nich mi neřekl, že bych dělala chybu .... konečně jsem si přiznala, že tato škola pro mě není. Neumím studovat školu pouze kvůli získání titulu. Cpát si do hlavy věci, které mě absolutně nic neříkají a nebaví mě. Jsem asi divná, ale chci dělat školu, která mi něco dá, něco co využiji v životě, nebo v práci. Chci dělat školu, která mě bude bavit a i to učení mě bude bavit.

Nyní z holky, která ve 24 letech byla vedoucí dvou prodejen a u toho dálkově dodělávala vysokou školu je holka, která je vedoucí jedné prodejny, která chce přijít z práce a v klidu si užívat domácí pohodu se s vým milovaným chlapem a plánovat budoucnost místo toho, aby přišla domů, pofackovala domácnost a sedla si nad učení, které ji nic neříká.

Snad se tedy ve svém volném čase začnu věnovat také svým koníčkům, které nesouvisí s prací a budu sem moci vkládat své úspěchy.

Děkuji za vytrvalost těm, kteří dočetli až do konce.

Ufff.... už se mi ulevilo.

Přeji hezký zbytek nedělního prosněženého dne.

Leňule.

Přivítání

Vítám Vás na mém blogu.
Po velmi dlouhém přemýšlení nad názvem, se nakonec podařilo a to díky úžasné Lenče, která mi pomohla. Opravdu moc děkuji.

Taky se Vám někdy stává, že když si někdo neví rady, vy hýříte nápady a pak když se snažíte si vymyslet sami něco, jsem úplně bezradní??? Tak přesně v této situaci se nacházím vždy, když se pokouším si vymyslet něco pro sebe.


Také bych Vás chtěla pro začátek poprosit o trpělivost. Jelikož jsem celkem pracovně vytížená, předpokládám, že tvorba blogu bude pomalejší. Postupně zde bude možné se seznámit s mojí prací, s úspěchy, s příběhy lidí, kterým pomohlo věřit a svěřit se. Více zatím neprozradím :-)

Těším se na Vaše návštěvy a komentáře

S pozdravem

Leňule